O tom, že život pocházà z moÅ™e, dnes již nikdo nepochybuje. Na potvrzenà této teorie máme mnohé fosilnà nálezy, které jsou objevovány po celém svÄ›tÄ›. Z nich je také patrné, že trvalo skuteÄnÄ› velmi dlouho, než byla osÃdlena i souÅ¡, a to hned z nÄ›kolika důvodů.
Â
V prvnà řadÄ› zde byla velmi vysoká úroveň UV zářenÃ. Tehdy jeÅ¡tÄ› neexistovala ozónová vrstva, která by proti nÄ›mu chránila. A to bylo pro organismy smrtÃcÃ. Proto se také život rozvinul ve vodÄ›, která jej alespoň ÄásteÄnÄ› blokovala.
Â
Â
To se vÅ¡ak zmÄ›nilo, když se objevily prvnà fotosyntetizujÃcà organismy, které zaÄaly produkovat kyslÃk. Jeho obsah v moÅ™Ãch i v atmosféře postupnÄ› stoupal až do té mÃry, že se v jejÃch vrchnÃch vrstvách zaÄal tvoÅ™it ozón. Tento proces trval samozÅ™ejmÄ› nepÅ™edstavitelnÄ› dlouhou dobu, avÅ¡ak vedl k tomu, že život již mohl vstoupit na suchou zem.
Â
OvÅ¡em byla zde i dalÅ¡Ã pÅ™ekážka – nebyl k tomu v podstatÄ› důvod. NesmÃme zapomenout, že na souÅ¡i v tu dobu nebylo naprosto nic, aÄkoliv moÅ™e pÅ™ekypovalo životem. To také znamenalo, že zde nebyla žádná potrava, a tedy ani důvod, proÄ by bylo nutné ji osÃdlovat.
Â
Â
ZmÄ›na nastala až ve chvÃli, kdy se prvnà řasy a sinice zaÄaly zachytávat na kamenech na hranici pÅ™Ãboje. DÃky tomu se musely adaptovat jak na život v moÅ™i, tak i na souÅ¡i. A to byl prvnà krok k tomu, aby se zde uchytily dalÅ¡Ã organismy, nejprve rostliny a následnÄ› také živoÄichové.
Â
Jakmile byla souÅ¡ plnÄ› osÃdlena, zaÄaly se organismy zde vyvÃjet skuteÄnÄ› pÅ™ekotným tempem. Ty prvnà jeÅ¡tÄ› potÅ™ebovaly vodu k tomu, aby do nà chodily vychovávat mladé, avÅ¡ak netrvalo dlouho, než se objevila vejce s pevnou skořápkou, která již dostatek vody obsahovala a také tuto vodu nijak neztrácela.
Â
Důsledek toho vÅ¡eho pak můžeme vidÄ›t i dnes, kdy život najdeme bez výjimky na vÅ¡ech kontinentech. Je tedy jasné, že se uchytÃ, kdekoliv je to jen trochu možné.